Co konzumujeme?

Zde mírně navazuji na předchozí sekci - Výdaje domácností. Na rozdíl od ní se zde však budu více soustředit na jednotlivce a jeho spotřebu, tedy jinak řečeno na to, za co utrácíme své peníze. V souvislosti v Vývojem zemědělství v ČR zde však najdete hlavně spotřebu potravin a nápojů, kde proběhly poměrně zajímavé a citelné změny.

Spotřeba potravin

V oblasti potravin se podíváme nejprve na celkovou spotřebu konkrétních surovin, kde jak uvidíte nebyly změny až tak veliké. Následně se podíváme naopak na konkrétní potraviny a produkty, kde od roku 1989 došlo k větší změně spotřeby. Samozřejmé je, že celková spotřeba potavin na jednu osobu se příliš měnit nebude, protože lidé jednoduše jíst potřebují. K takové změně by mohlo dojít pouze při nadbytečné konzumaci, která by se na druhou stranu odrazila v zdravotním stavu obyvatel nebo naopak při zchudnutí obyvatel ve snížení spotřeby potavin.

Obiloviny a pekařské výrobky

Opět vycházím z dostupných dat od ČSÚ, konkrétně se tedy podíváme obiloviny v hodnotě zrna, mouky a také samozřejmě na hotové pekárenské výrobky.

Jak je vidět, spotřeba obilovin se příliš nezměnila, jsou zde pouze krátkodobé výkyvy. Co se ale změnilo jsou podíly jednotlivých druhů obilovin, zejména se změna dotkla pšenice a žita. Podíl pšenice stoupnul, naopak podíl žita, považovaného za zdravější klesnul.. Pokles spotřeby žita si však ale již ukážeme na spotřebě konkrétní žitné mouky, nikoliv tedy v hodnotě zrna.

Pro lepší představu ještě dodám, že pokles mezi léty 1989 a 2009 činí 54,6 %. Ovšem toto vyjádření je trochu nepřesné, protože jak vidíte na grafu, v průběhu let spotřeba žitné mouky dosahovala i nižších hodnot, nejnižší byla v roce 2006. Tento pokles může být způsoben jednak menší spotřebou chleba, jehož hlavní složkou by měla být právě žitná mouka, také je podíl žitné mouky v dnešním chlebě nemusí být tak vysoký, s přihlédnutím k vyšší ceně této mouky. Za zdravou je považována hlavně žitná mouka celozrná, za kterou si připlatíme ještě více. Mluvil jsem již o snížení spotřeby chleba, kde vydíme jakýsi protipól ve spotřebě pšeničného pečiva, jehož spotřeba se téměř zdvojnásobila.

Na grafu jasně vidíme jakési nůžky, kdy se poměr chleba a pšeničného pečiva obrátil a spotřeba pšeničného pečiva tak překonala spotřebu chleba. Důležité je, že nárůst spotřeby pšen. pečiva na úkor chleba vykazuje dlouhodobě podobný růst, tedy jakýsi trend, i když zejména v letech 2007, 2008 a 2009 byl vývoj poměrně strmý. I přesto si dovolím tvrdit, že snižování spotřeby chleba se zastaví na určité hodnotě a poměr těchto dvou typů produktů se ustálí. Zvýšená spotřeba pšeničného pečiva souvisí také s nabídkou nejrůznějších hypermarketů apod.

Z hodnoty 3,1 kg v roce 1989 se také zdvojnásobila spotřeba těstovin, na 6,6 kg na osobu v roce 2009

Maso a masné výrobky

Zabrusme nyní do odvětví, které doznalo opravdu výrazných změn a to nejen vzhledem i zahraniční konkurenci, ale také vzhledem k domácím trendům, rozložení cen apod.

I když se to možná nezdá, spotřeba masa od roku 1989 v ČR klesla a to konkrétně o zhruba 20 kg na osobu za rok. Stabilní pokles probíhal hlavně v 90. letech, roku 2001 se pak spotřeba masa dostala na jakési minimum (77,8 kg) a nyní se drží poblíž této hodnoty s menšímy výkyvy. Na abstraktnosti uberou konkrétní data:

Spotřeba masa v ČR:

1989	97,4
1993	84,3
1997	81,5
2001	77,8
2005	81,4
2009	78,8
údaje v kilogramech

Ještě zajímavější a možná také alarmující je oproti celkové spotřebě druhová struktura spotřebovaného masa a změny, které zde proběhly. Jednoduše řečeno klesala spotřeba veškerého masa ve prospěch masa drůbežího (zejména kuřecí z velkochovů) (pro úplnost dodejme že skokového nárůstu zažila i zvěřina v letech 2008 a 2009). Bohužel, jak jsem psal, nárůst se týká hlavně kuřecího masa a důvod není opět nutno hledat daleko - jeho cena, zejména u masa dováženého je pro českého zákazníka výhodnější. Nyní opět graf, který nám ukáže vývoj spotřeby masa dle druhů.

Jak je z grafu patrné, klesá jak spotřeba hovězího masa, tak spotřeba vepřového masa, přičemž spotřeba masa hovězího klesá rychleji. Mohli bychom z dat ale usuzovat, že spotřeba hovězího se dostala na své dno a dále neklesá. Přestože celková spotřeba masa v ČR nepoklesla tak prudce, na hovězím se poznamenalo snižování produkce českého masa, následný růst ceny a další faktory, zmiňme například ještě nemoc šílených krav, která snížila důvěru v hovězí maso v očích spotřebitelů. Bohužel v uplynulých letech zde byly vedeny také jakési kampaně proti červenému masu, které bych označil jako útok do vlastních řad, proti vlastním chovatelům.
Dalším druhem masa, jehož spotřeba klesá je maso vepřové, i přesto, že v české kuchyni má tradiční a hojné zastoupení. I to ale zčástí ustoupilo zvyšující se spotřebě masa kuřecího, nikoli ale o závratné cifry. Stále si drží ve spotřebě masa prvenství.
Citelný nárůst vidíme u masa drůbežího, zejména kuřecího, které bylo naopak propagováno jako dietnější, ale hlavně jde o jeho nižší cenu, i když nyní se již cenový rozdíl smazává zvyšující se cenou kuřecího. Ve spotřebě drůbežího patří ČR nad průměr, naopak bohužel spotřeba hovězího a telecího je u nás hluboce podrůměrná. Jednak kvůli již zmiňovaným kampaním, ale také kvůli jeho vysoké ceně.
Neodpustím si poznámku k telecímu masu, jehož spotřeba z 0,4 kg za rok v roce 1989, což je také málo, klesla na ještě nepatrnějších 0,1 kg od roku 2002. Oproti západní Evropě, ke které se tak rádi přirovnáváme je to vysoce podprůměrná hodnota, a není náhodou, že v bohatém Lucembursku je jeho spotřeba nejvyšší.

Ryby a výrobky z ryb

Zde není situace tak špatná jako např. u hovězího masa. Po počátečním propadu v 90. letech, kdy spotřeba ryb roce 1991 klesla na 3,8 kg na osobu, se opět pomalu zvedala až na hodnotu 6,2 kg v roce 2009.

Mléko, mléčné výrobky

Spotřeba mléka

Dle historických údajů ČSÚ klesá spotřeba mléka pomalu ale jistě již od roku 1952, a od roku 1989 je vidět také razantní pokles jeho spotřeby. Těžko usuzovat co vede spotřebitele k takové změně stravovacích preferencí, nicméně srovnáme-li celkovou tendenci změn ve spotřebe potravin mění se bohužel spíše ve prospěch méně kvalitních a méně zdravých potravin - a tak místo mléka si ráno nalijeme raději limonádu (spotřeba nealko nápojů se za 60 let zvýšila 29x!). Zde hovořím o mléce v jeho čisté, neupravené podobě, mléčným výrobkům se budu věnovat dále. Nyní již ale graf vývoje spotřeby mléka od roku 1989.

Spotřeba základních mléčných výrobků

Celková spotřeba mléčných výrobků neklesala tak, jako spotřeba mléka, přičemž z dat můžeme vičíst fakt, že spotřeba zpracovaného mléka (sýry, a další mléčné výrobky) mírně stoupá a hlavní podíl na poklesu má spotřeba mléka ve své čisté podobě. Vliv na tuto skutečnost mohou mít různé faktory - lidé už mléko tolik nepijí, roste počet těch, kteří se vyhýbají mléku i výrobkům z něj kvůli svému přesvědčení apod. Roste spotřeba netavených sýrů, což můžeme považovat za pozitivní, naopak se lidé odvracejí od tvarohu. Udělejte si obrázek na základě dat z grafu:

Pokud bychom však sečetli spotřebu všech mléčných výrobků, zjistíme, že nejrazantnější pokles jejich spotřeby nastal kolem roku 1997-1999, kdy klesl pod hodnotu 200 kg na obyvatele/rok. Od této doby má mírně roustoucí tendenci a drží se kolem 240-250 kg za rok na obyvatele. Jak jste mohli shlédnout na grafu, o nárůst či zachvoání spotřeby mohou hlavně sýry, na čemž je pozitivní fakt, že se nejedná ani tolik o sýry tavené (jejich spotřeba se drží na zhruba stejné úrovni), ale sýry tvrdé, přírodní. Možná jen škoda poklesu u tvarohu... Vývoj v oblasti mléčných výrobků tak není naštěstí negativní, a to i přesto, že jejich ceny konstantně stoupají. Naopak množství, které za své peníze dostanete spíše klesá. Stačí se projít po obchodě a podívat se, jaké jogurty koupíte do 10 Kč? Jak já říkám - náprstkové. Uvedu dva konkrétní příklady - prvním z nich je ochucený tvaroh Madeta, ten stával 15-17,- Kč, vážil 250 g, nyní stojí 14,- Kč, váží 125 g. Takovéto jednání je pro mě podvod vůči zákazníkovi. Snížení ceny nicotné, balení poloviční a ještě zakamuflované tak, aby vapadalo jako původní. Druhý příklad - mléčná rýže Müller, původní váha 200 g, nyní 175 g, cena téměř stejná. Výrobce se tak tváří, že jeho produkty mají stále stejnou cenu, avšak šikovně a nepozorovaně snížil jejich váhu. Jediným řešením by bylo takovéto výrobky nekupovat, bohužel toho se v ČR nedočkáme.
Bohužel i když výrobci mléčných výrobků prodávají své produkty za vyšší ceny a cena mléka obecně stoupá, již méně se odráží v ceně mléka od farmářů, dodavatelů.

Oleje, tuky

I v tomto odddíle se setkáme s produktem mléčeného průmyslu. Jedná se o máslo, kravské máslo, jež bylo nejprve odsunováno do pozadí, dnes již lidé zase začínají věřit, že je lepší, než rostlinné pomazánkové tuky. Ovšem na druhou stranu zvyšování jeho ceny zrovna nenahrává navýšení jeho spotřeby - například v roce 2009 se mezi červnem a listopadem zvedla jeho průměrná cena v EU o 30 %, jak uvádí komisařka Fischer-Boelová a server svazu chovatelů českého strakátého skotu. Naopak spotřeba rostlinných tuků se mírně zvedla, což můžete nejlépe posoudit na grafu:

Rostlinné tuky a margaríny jsou prospěšné díky obsahu více-nasycených mastných kyselin. Levnější tuky ale tak prospěšné nejsou a tak je třeba dávat, co kupujete. Klasické kravské máslo pak obsahuje více cholesterolu, ovšem na druhou stranu neobsahuje žádné umělé přísady, má svou vlastní vůni a chuť a není jej tak třeba dochucovat, či dobarvovat, jak se děje u většiny rostlinných margarínů. Je tak na vás, co zvolíte, z grafu je bohužel vidět, že po roce 1989, kdy spotřeba kravského másla byla 9,4 kg na osobu za rok, velmi prudce klesla na 4 kg za rok v roce 1999 a od tohoto největšího propadu se zase jeho spotřeba mírně zvedla na 5 kg v roce 2009, ale i toto zvedání bylo doplňováno dílčími poklesy.

Ovoce a zelenina

U ovoce a zeleniny můžeme konečně, po všech spíše negativních ukazatelích spotřeby předešlých potravin, konstatovat, že jeho spotřeba se mírně navyšuje. I když i zde bychom našli výtku - více narostla spotřeba jižního ovoce, růst spotřeby ovoce mírného pásu byl dosti menší. Na konzumaci jižního ovoce není nic špatného, bohužel k nám samozřejmě musí být dováženo, což s sebou na druhou stranu nese zátěž životního prostředí nejen při samotné dopravě, ale také v místě pěstování. Zejména v Jižní Americe ustupují deštné pralesy banánovým, kakaovým a jiným plantážím. Spotřeba těchto druhů ovoce by se tak měla ustálit a zemědělcům v oblasti by měla být nastavena jasná pravidla.

Ovoce

Pojďme se nejprve podívat na spotřebu ovoce. Nejprve celkovou, včetně rozdělení na ovoce mírného pásu a jižní ovoce, poté vyberu některé druhy u nichž proběhl zajímavý vývoj.

Jsem rád, že alespoň u ovoce mohu konstatovat, že jeho spotřeba mírně roste a to platí i pro ovoce mírného pásu. Druhou věcí již však je, odkud toto ovoce pochází - zda-li od tuzemských pěstitelů, nebo k nám putuje ze zahraničí. Druhá možnost je bohužel krutou realitou. Kdo čekal horší statistiku, bude překvapen - jediným ovocem, jehož spotřeba se snížila byl angrešt.

Z jižního ovoce pak největší nárůst zaznamenaly oblíbené banány, viz. následující tabulka:

Spotřeba banánů v ČR v letech 1989-2009 na 1 obyvatele za rok:

1989	3,3
1993	9,9
1997	14,6
2001	10,1
2005	12,8
2009	12,2
údaje v kilogramech

I zde po počátečním rychlém navýšení se pak hodnota ustálila. I když můžeme zvyšující se spotřebu ovoce z hlediska výživy obyvatel označit za kladný jev, již takové nadšení nemůžeme projevovat vzhledem k dopadům, které má pěstování ovoce na životní prostředí. Teď mám na mysli hlavně plantáže subtropického a tropického ovoce, kvůli kterým často mizí zalesněná plocha a taktéž je nutno je přepravit často přes více než půl světa. Uvidíme, zda takovýto způsob zůstane možný i nadále, nebo jestli se budeme snažit zmírnit naše dopady na životní prostředí.

Zelenina

Ano, i zde se situace nijak dramaticky nezměnila, bohužel však trošku mizí některé tradiční druhy zeleniny, nahrazovány "módními" druhy (za tyto "módní druhy" bych označil např. chřest nebo některé druhy salátů). Lépe než slova zřejmě ale vývoj popíše graf:

Chcete-li vědět jmenovitě, jak si vede konkrétní zelenina, pak vězte, že pro vás vybírám zeleninu, kde došlo k nějakým změnám od roku 1989:

• květák - jeho konzumace se dostala z počátečních 5,1 kg na osobu na nynějších 2,6 kg na osobu za rok
• melouny - které by někdo zařadil spíše mezi ovoce, jejich spotřeba narostla z 2,9 kg na 7,4 kg, ale třeba v roce 2005 byla 8,8 kg na osobu za rok
• ostatní zelenina - právě tato "tajemná" položka obsahuje zejména netradiční druhy zeleniny a její hodnota stoupla z 1,7 kg na 8,4 kg na osobu za rok

Co by nám ale již mělo ubírat na klidu, je fakt, že do Česka se stále více zeleniny dováží, a tak místní produkce stále více ustupuje zahraniční. Je to samozřejmě dáno i cenu, ale hlavně opět velkými obchodními řetězci, které bohužel na našem trhu dosti parazitují.