Hrátky kolem DPH? Další zátěž nerovných vah

Ještě se ale pro vysvětlení vraťme k DPH. Každý alespoň tuší co se pod touto zkratkou skrývá - daň z přidané hodnoty. Tedy daň z toho, co podnikatelé přidají ke svému výrobku či službe a kterou v konečném důsledku zaplatí až konečný spotřebitel, tedy zejména domácnosti. DPH podléhá většina zboží a služeb, existuje několik výjimek, které by ale měly být dle vládního plánu v roce 2013 zrušeny. Sem patří mimo jiné např. stravenky, zvýhodněná doprava apod. Rozlišujeme taktéž 2 sazby této daně

• základní - 20 %, zejména průmyslové zboží
• snížená - nyní 10 %, zejména potraviny, doprava a další zboží a služby uvedené v příloze I, II a III Zákona o dani z přidané hodnoty.

Právě snížená sazba se má začít zvedat.

Stát se tak snaží zvýšit své příjmy, aby snížil deficit státního rozpočtu. Ten má letos dle plánu vlády dosáhnout 135 miliard Kč, avšak státu se nedaří vybírat daně tak, jak si představoval. Reaguje plánem zvýšení DPH, což je pro něj nejjednodušší možnost, protože DPH každý z nás jednoduše zaplatit musí při nákupu statků a služeb. Nevyhneme se jí. Avšak u daně z příjmů je to již jiné a zde právě stát tratí. Dle mého úsudku je v této oblasti nedostatečná kontrola, dochází k častým daňovým únikům a pak se vláda nemůže divit, že se její kasa neplní tak, jak si představovala. Ovšem provést změny a opatření k tomu, aby malí podnikatelé ale i velké společnosti platili řádně daň z příjmů je už těžší a tak vládá opět volí nejjednodušší možnost - zvýšení DPH, tu však zaplatí konečný spotřebitel.

Domácnostem na optimismu nepřidávají ani zvyšující se životní náklady, zejména na bydlení a energie a naopak nepříliš stoupající mzdy. Je celkem možné, že ani zvýšení DPH nepřinese státnímu rozpočtu takové příjmy, s jakými vláda počítá, protože lidé zřejmě začnou ještě více šetřit a ještě více si rozmyslí, za co své peníze utratí. To bohužel není zdravým jevem pro naši ekonomiku, protože tržní systém je právě postaven na co největší spotřebe obyvatel, i když má obrovské dopady na životní prostředí. To je již ale jiná kapitola.

Já doufám, že DPH nezvedne příjmy státního rozpčtu, tak jak si vláda plánuje, a konečně jí donutí hledat řešení nejen na straně daně z příjmů nebo dalších příjmu státního rozpočtu. V opačném případě, pokud tedy opatření vlády v konečném důsledku opět zteční peněženky občanů, bych se nebál říci, že vláda sice snižuje schodek státního rozpočtu a zpomaluje zadlužování našeho státu, na druhou stranu se ale toto zadlužení přenáší na spotřebitele. Z toho výplývá, že většina vládních opatření směřuje ke konečným spotřebitelům, a ti pak řeší rozpočtové problémy v menším měřítku své vlastní domácnosti.

Na příkladech i ostatních států jako je Řecko, Španělsko, Itálie, Portugalsko také vidíme, jak se současný systém pomalu hroutí a není udržitelný. Stačí rozhodnutí jakési ratingové agentury, investoři se odklánějí od daného státu a ten se ještě více potápí. Peníze nejsou kryty skutečnými výsledky a komoditami a jediný, kdo si píská je Čína. Státy EU si za to ale mohou také tak trochu samy - vzdaly se čínské konkurenci a většina firem do ní přesunula výrobu.

Buďme tedy nakonec rádi, že platíme našimi Korunami českými a nebalancujeme společně se členy měnové unie na rozbouřených vodách Eura.