Vývoj hospodářství ČR

Podívejme se nyní na vývoj národního hospodářství od roku 1989, tedy od porevoluční doby kdy u nás byl opět zaveden systém tržního hospodářství. Naše ekonomika se tak oproti příkazové, neboli státem kontrolované ekonomice, stala méně kontrolovanou státem, což s sebou samozřejmě nese výhody konkurence na trhu a relativně volné hospodářské soutěže, na druhou stranu si tak společnosti často dovolí v jménu zisku až zarážející věci. Tržní systém ve své čisté podobě je poměrně sociálně nespravedlivý vůči těm, kterým není umožněno pracovat, proto dnes v čisté formě téměř neexistuje a vždy zde hraje svou roli stát.

Chceme-li hodnotit vývoj našeho hospodářství, nemůžeme se obracet pouze k ukazateli hrubého domacího produktu (HDP), ale musíme se podívat také na ostatní důležité ukazatele. Nyní se tedy u jednotlivých krátce zastavíme a ukážeme konkrétní data. Jako zdroj dat nám slouží statistiky Českého statistického úřadu, ty v případě ukazatelů národního hospodářství začínají v roce 1995.

Hrubý domácí produkt

HDP představuje celkové množství statků a služeb, které ekonomika daného státu vyprodukovala za určité časové období, většinou rok, a to v peněžních jednotkách. Je zde třeba rozlišovat HDP vyjádřené v běžných cenách, tedy v cenách aktuálních roků, kdy výsledek je zkreslen vývojem inflace ve státě (peníze jsou znehodnocovány). Lepší pohled na vývoj HPD dává HDP vyjádřené ve stálých cenách, kdy všechny hodnoty vycházejí z cen jednoho vybraného roku a ukazují tak čistý růst neovlivněný inflací.

Jak jste jistě z grafu poznali, v devadesátých letech nebyl vývoj HDP České republiky zrovna příznivý, ovšem je třeba brát v úvahu náročný přechod od příkazové ekonomiky k tržnímu hospodářství. Po "zhoupnutí" v devadesátých letech se od roku 2001 naše produktivita začala stabilně zvyšovat, čemuž učinila přítrž až ekonomická krize a léta 2007, 2008 a 2009. Dle nejnovějších zpráv však již v roce 2010 došlo ke zlepšení situace a mírnému růstu ekonomiky o 2,2 %, odhady pro rok 2011 jsou také vzhledem k situaci mírně optimistické.

Jak jsem psal výše, HDP bez ostatních ukazatelů, které tvoří magický čtyřúhelník, je ukazatelem s nepříliš vysokou vypovídací hodnotou. Pojďme se tedy podívat na další důležité parametry našeho hospodářství.

Inflace - růst cen, snižování hodnoty peněz

Peníze pro nás symbolizují určitou hodnotu, kterou můžeme směnit za konkrétní výrobky, služby, zboží, nebo třeba za cenné papíry. Inflace je pak běžný ekonomický děj při kterém se hodnota peněz v průběhu času snižuje. To může být způsobeno jak působením vyšší poptávky, kdy lidé mají více peněz a tlačí na vyšší nabídku, což vyvolá růst cen. Druhou možností je inflace vyvolaná nabídkou, kdy výrobci zvedají ceny z důvodu růstu ceny vstupů, zaměstnanci pak zase požadují více peněz a celý kolotoč se začíná roztáčet. Opačným dějem je deflace - snižování cen a růst hodnoty peněz, k ní však dochází pouze zřídka, například při ekonomické krizi (recesi), kdy firmy raději zlevní aby krizové období přežily. Inflace je děj se kterým se musíme smířit. Pokud rostou příjmy obyvatel stejným, nebo ještě lépe větším tempem než inflace (ekonomická situace se lepší), pak je inflace přijatelná, pokud ovšem není růst cen doprovázen lepšící se ekonomickou situací domácností, tedy hlavních spotřebitelů, vede nejen k nespokojenosti, ale přirozeně musí sníženou spotřebou (lidé si nemohou tolik dovolit nakupovat) vést k zpomalení tempa inflace.

V počátcích devadesátých let opět vidíme specifický vývoj - inflace dosahovala až 56,6 % a to v roce 1991, což bylo opět, stejně jako u poklesu HDP v tomto období způsobeno přechodem k tržnímu hospodářství a změnami cen po pádu komunistického režimu. Vzhledem k vysokému, skokovému nárůstu cen potravin v těchto letech (dle dat ČSÚ) byl počáteční vývoj jistě pro mnoho obyvatel negativní. Ovšem také deflace, ke které došlo v roce 2003 není trvale udržitelná z pohledu firem. Nejoptimálnější je pak asi nízká inflace posledních let (opět ale ovlivněná hospodářskou krizí), nepřesahující 2 % a kopírující růst národního hospodářství. Rok 2010 pak vykázal růst 1,5 %.

Nezaměstnanost

Velmi často zmiňovaný ukazatel, který vyjadřuje počet procent nezaměstnaných lidí z celkového množství ekonomicky aktivního obyvatelstva. Je třeba rozlišovat dobrovolnou nezaměstnanost, která bývá krátkodobá, například z důvodu změny zaměstnání, odborným názvem frikční. Horší je pak dlouhodobá a nedoborvolná nezaměstnanost, kdy určitá skupina lidí nemůže nalézt práci ať již z důvodu útlumu daného segmentu hospodářství, nebo recese a takováto dlouhodobá nezaměstnanost je pro ekonomiku a stát nebezpečná. Nezaměstnaní lidé jsou pak jednak zátěží pro státní rozpočet, často jsou sami nespokojení s touto nešťastnou situací. Efektivní využití většiny pracovního kaptitálu v dané zemi ukazuje na rovnovážný stav mezi nabídkou práce a poptávkou po ní a zároveň mzdy se blíží mzdám rovnovážným.

Nejnižší byla nezaměstnanost ihned po revoluci, právě téměř žádná nezaměstnanost může být označována za výhodu komunistického režimu, ovšem záleží za jakou cenu. Nástupem tržního hospodářství se začala míra nezaměstnanosti prudce zvedat, situace se ustálila až v roce 2004, kdy začala dokonce mírně klesat. Trh je nelístostný a zaměstná pouze tolik zaměstnanců kolik je opravdu třeba v rámci efektivního vynakládání finančních prostředků podniky. Na konci roku 2009 nezaměstnanost činila 9,2 %, na konci roku 2010 pak 9,6 %, v průběhu roku se však míra nezaměstnanosti snižovala např. díky sezónním pracem. Nejnovější čísla pak hovoří (květen 2011) o nezaměstnanosti 8,6 % v dubnu 2011.

Bilance zahraničního obchodu

Neboli poměr dovozu a vývozu výrobků a zboží. Ukazuje, zda-li se do země více zboží dovezlo než z ní vyvezlo, nebo naopak. Bilance zahraničního obchodu může být kladná - kdy vývoz je vyšší, než dovoz, nebo záporná, kdy dovoz je vyšší než vývoz. Obecně lepší situace je tehdy, když země více vyváží, než dováží, je tedy více konkurenceschopná a soběstačná. S nástupem volného trhu v rámci Evropské unie panují obavy právě v oblasti mezinárodního obchodu, zatím však obchodní bilance ČR vypadá poměrně dobře v nás prospěch. To můžete vyčíst i z následujícího grafu.

Paradoxně vidíme, že s připojením k Evropské unii se nám otevřela vrátka evropského trhu a bilance se tak obrátila v náš prospěch. Na zahraniční obchod se můžeme dívat také z hlediska teritórií, kam naše země vyváží a zemí, které naopak nejvíce dováží k nám. Silnou vypovídací hodnotu má také zbožová struktura, nebo-li to co se vyváží a dováží. Poměrně silný nárůst dovozu zde vykazuje např. odvětví potravin, ovšem zde jsou hodnoty zkresleny faktem, že jde o ceny běžné a jsou tak ovlivněny inflací a zdražováním. Nicméně je pravdou, že soběstačnost ČR na poli produkce potravin klesá, což je jeden ze zásadních problémů.

Co se týče množstevního vývoje zahraničního obchodu - od roku 1989 do roku 2001 vidíme stabilní nárůst. Rok 2002 pak zaznamenal mírný pokles objemu zahr. obchodu, nicméně od roku 2003 do roku 2007 zahraniční obchod opět rostl. Mezi léty 2007 a 2008 se objem téměř nezměnil, ekonomická krize však zapříčinila výrazný pokles v roce 2009. S odezníváním recese se začal zvedat i zahraniční obchod, který v roce 2010 opět zazamenal nárůst.

Další důležité ukazatele

Samozřejmě existují další makroekonomické ukazatele které pomáhají společně s výše uvedenými utvářet obrázek o celkovém stavu národního hospodářství a o jeho vývoji, nebo podrobněji rozpracovávají výše uvedené ukazatele. Zastavím se u několika, grafy s konkrétními hodnotami pro vaši představu najdete níže pod přehledem.

• Parita kupní síly - jednoduše řečeno představuje počet jednotek národní měny, za který lze nakoupit stejné množství zboží jako za jednotku cizí měny na vnitrostátním trhu dané měny. Základem je porovnání cen stejných výrobků na vnitrostátních trzích. Získáte tak jakýsi kurz měny dle "nákupního koše".
• Kurz vůči zahraničním měnám - jistě není třeba vysvětlovat - počet jednotek domácí měny za který dostanete určitý počet jednotek měny zahraniční. S měnami se obchoduje na devizovém trhu, dle obchodování se pak odvíjí kurz, který Česká národní banka (ČNB) každý den tzv. zafixuje, většinou jsou změny mezi jednotlivými dny pouze minimální. ČNB stanovuje kurzy devizového trhu (bezhotovostní styk), kurzy, které najdete ve směnárnách se od tohoto kurzu odvíjejí, ale jsou samozřejmě stanoveny tak, aby směnárny a banky na směně vydělaly. Pro občany je příjemné, když domácí měna posiluje a zahraničí se pak pro ně stává levnějším, i když posilování měny s sebou nese i některé nevýhody. V posledních letech naše měna soustavně posiluje a právě i naše vlastní měna nás uchránila proti ještě větším dopadům nedávné krize.
• Produktivita práce na 1 odpracovanou hodinu - velmi zajímavý ukazatel, který ukazuje hodnotu výkonů na 1 zaměstnance na 1 odpracovanou hodinu. Samozřejmě čím vyšší, tím lepší. Se zvyšováním produktivity práce by měla růst i výše platů, alespoň mírně. Produktivita práce se dá samozřejmě poměrně jednoduše měřit v každém podniku a usilovat tak o její zvýšení.