Zemědělství ČR od roku 1989

Pokud jste prostudovali alespoň zběžně předchozí sekci Vývoj hospodářství ČR, nabyli jste možná dojmu, že na tom naše republika přece jen není tak špatně. Bohužel každá karta má dvě strany a tak za poměrně stabilním hospodářstvím stojí zvyšující se státní dluh a problém, na který chceme ukázat v následujících řádcích a grafech - snižující se zemědělská produkce.. Jak uvidíte díky následujícím grafům, a datům přímo od Českého statistického úřadu, naše soběstačnost v produkci základních zemědělských produktů a tedy následně potravin klesá, roste pouze pěstování několika málo rostlin, zejména bohužel řepky. Kdysi soběstačná republika, s mohutnou zemědělskou produkcí a to poměrně kvalitní, se tak stává závislou na dovozu a české produkty začínají být vzácností. To však již předbíháme následujícím faktům. Pojďme se na ně tedy podívat a nakonec z nich vyvodit některé možné důsledky, které se projevují již v současné době.

Stav zemědělské půdy

Nejprve se podívejme, zda-li se od roku 1989 nějak změnil stav, tedy konkrétně výměra zemdědělské půdy, popřípadě které pozemky mají rostoucí tendenci. Rozdíly nejsou příliš velké, proto místo varianty grafu volíme formu tabulky.

typ plochy	1989	1999	2009
zemědělská půda	4 296 325 (tj. 54,5 %)	4 282 446	4 238 975 (tj. 53,7 %)
nezemědělská půda	3 590 035 (tj. 45,5 %)	3 603 964	3 647 517 (tj. 46,3 %)
údaje v ha a % z celkové rozlohy

Pokles výměry zemědělské půdy jak vidíme není nijak razantní, jedná se o zhruba 0,8 %, které se přesunuly ve prospěch nezemědělské půdy. V oblasti nezemědělské se pak nárůst projevil v lesních plochách, ale také plochách zastavěných. Horší je však změna, která se odehrála ve struktuře zemědělské plochy, zde postupně poklesla plocha orné půdy ve prospěch hlavné trvalých travních porostů. Snižovala se také výměra ovocných sadů, naopak vinice a zahrady zažily mírný nárůst. Pro ilustraci konkrétní údaje.

typ zem. půdy	1989	1999	2009
orná půda	3 232 229	3 095 960	3 016 585
ovocné sady	51 083	49 196	46 511
vinice	nejsou data	15 494	19 292
trvalé travní porosty	828 309	950 099	982 776
údaje v ha

Úbytek orné půdy bychom si mohli vysvětlovat například zvyšováním efektivity českého zemědělství, ovšem jak vám ukáže následující graf, spíše opak je bohužel pravdou, tedy alespoň pokud budeme vyjadřovat výkonnost zemědělství v peněžních jednotkách. Pokud totiž zvolíme za měřítko stálé ceny roku 1989, pak vidíme jasný propad v hrubé zemědělské produkci na 1 ha půdy. Roli zde mohou hrát samozřejmě zahraniční zemědělské produkty, které nutí tlačit ceny českých zemědělců dolů, ti se pak ale často dostávají až na hranici udržitelnosti podnikání. Kruh je tak začarovaný a místo jezení italských jablek a loupání španělských brambor by tak hospodyňky českých politiků měly apelovat spíše na ochranu českého zemědělství proti zahraničnímu rozkladu, čemuž ale na druhou stranu brání předpisy Evropské unie. Cena je sice pro zákazníky jedním z nejdůležitějších faktorů, pokud by si ale český zákazník byl ochoten zpočátku mírně připlatit za český produkt (ano, zní to zvláštně), mohlo by opětovné zvýšení výkonnosti českého zemědělství přinést možnost nasazení konkurenčních cen k zahraničním produktům. Ony by ani nemusely být české produkty dražší, politika obchodních řetězců je však mnohdy prazvláštní a tak i v době, kdy slovní spojení "uhlíková stopa" je na téměř každodenním pořádku, se vozí potraviny křížem krážem Evropou i světem, místo preferování tuzemských producentů. A to je ten hlavní problém, na který chceme právě těmito daty ukázat - propad českého zemědělství kvůli nesmyslnému preferování zahraničních produktů, jejichž distribuce má navíc důsledky na životním prostředí v době, kdy se politici snaží (na oko) dbát o problémy dopadů lidské produkce na přírodu.

Jak to vypadá s českou zemědělskou produkcí?

Bohužel dle statistických údajů nepříliš pozitivně, což může potvrdit i český spotřebitel, který na tuzemskou zeleninu a ovoce, potažmo výrobky z nich v obchodních řetězcích moc často nenarazí. Je to také politikou - dovolili jsme zahraničním řetězcům dělat si na našem trhu téměř co chtějí, místo podpory vlastních maloobchodů. Také se zatím nenašel žádný český podnikatel, kterému by stálo za úsilí a kapitál pokusit se zavést tuzemský obchodní řetězec. Jak jsem výše zmiňoval, výkonnost českého zemědělství, v peněžním vyjádření spíše klesá, zde konkrétní graf.

Problémy působí především levná zahraniční konkurence, která pak díky masivnímu odběru může ceny stlačit ještě níže, čímž se uzavírá začarovaný kruh pro naše zemědělce. Právě tato skutečnost je jednou z hlavních negativ Evropské unie a jejího systému. Nyní ale přejďeme k podrobnějšímu rozboru stavu a vývoje české zemědělské produkce.

Osevní plochy

Obiloviny

Obiloviny mají tradičně snad největší podíl na lidské výživě a nejen to, jejich části slouží také ke krmení hospodářských zvířat, či výrobě rozličných prvků lidského obydlí (rohože, košíky). Jsou základní surovinou pro nás každodenní chléb a změny v jejich produkci a následně i v ceně tak poznáme velmi citelně. I přesto, že u nás od roku 1989 klesa osevní plocha obilovin, není situace tolik tragická, i když jejich ceny stoupají. Nelogicky pak působí pálení obilí při nadúrodě jenom proto, aby výkupní ceny těchto obilovin příliš nekleskly. Takovéto jednání je trestuhodné a ukazuje nebezpečí orientace člověka pouze na ekonomické faktory. V situaci, kdy v některých částech Země si lidé mohou nechat o chlebu jen zdát, Evropská unie doslova vyhazuje potravu do povětší kvůli ekonomickým zájmům. Hloupé. Již jen např. pro horší budoucí úrodu stojí za to tento přebytek uskladnit, nebo připustit snížení cen, které by přivítali také spotřebitelé. Zde konkrétní data vývoje osevních ploch obilovin u nás.

Brambory

Jako tragickou bychom ale mohli označit situaci v případě osevních ploch brambor, která dá se říci čtvrtinová! Dle článků v českých denících se dozvídáme, že od pěstování brambor zemědělce odrazuje zejména náročnost na meteorologické podmínky a také nízké výkupní ceny. Ty se v roce 2009 pohybovaly kolem 3 Kč za kilogram. Spotřebitel se pak nestačí divit, že v supermarketu je pak běžná cena 15 Kč za kilogram i vyšší. Zde tak vidíme politiku velkých řetězců, které donutí zemědělce snížit výkupní ceny ve svůj prospěch, pokud se nepoddají jednoduše dovezou levnější z Polska. Nebýt Evropského jednotného trhu, bylo by řešením nasadit cla na dovážené brambory a umožnit tak českým zemědělcům zajistit odbyt pro své výpěstky, v dalších letech tak třeba i snížit při větší produkci cenu. To však kvůli EU není možné.

Řepka cukrovka

Velké debaty a velká pozornost byla nedlouho po vstupu ČR do EU věnována českému cukrovarnickému průmyslu, pro který je samozřejmě klíčová řepka cukrovka, neboli cukrovka technická - hlavní to přísada pro výrobu cukru, krmiva pro hospodářská zvířata nebo třeba lihu. Příčin problémů na tomto poli je hned několik. Prvním z nich byla rychlá privatizace českých cukrovarů v devadesátých letech, kdy se až 80 % českých cukrovarů dostalo do rukou společností mimo ČR, převážně ze starých členských států EU. Tato skutečnost je zneklidňující hlavně z toho důvodu, že tak čeští zemědělci a řídící orgány ztratili větší možnost zasahovat do cukrovarnického průmyslu v ČR. Další ránu představuje nařízení EU o snižování kvót výroby cukru, které by mělo být výrobcům kompenzováno. Kvůli tomuto opatření se Česká republika stává, jako v mnoha jiných oblastech od vstupu do EU, nesoběstačnou v oblasti výroby cukru a dochází k uzavírání mnoha podniků, a omezování pěstování řepky cukrovky. Přičemž můžeme pozorovat další nelogický fakt - do ČR se dováží desítky tisíc tun, zároveň se o několik desítek tisíc tun vyváží. Takovéto obchody z hlediska životního prostředí jsou opravdovým zlem, když téměř v cukru soběstačná republika je nucena svůj cukr vyvážet a dovážet cukr cizí. Tolik ke stručnému úvodu, pro lepší představu dokládám další graf z dat ČSÚ.

Řepka

Snad každý si všimnul, že zejména v posledních letech roste osevní plocha řepky olejky. Důvodem je podpora ze stranu EU, vysoké výkupní ceny a její multifunkčnost. Řepka se dá totiž využít jak na výrobu jedlého oleje, tak na výrobu tzv. bionafty, tak také krmiva pro hospodářská zvířata. Pro zemědělce je její pěstování lákavé hlavně díky vysokým výkupním cenám, je tak jednou z nejvýnosnějších plodin. Podopora ze strany státu a Evropské unie tak dala vzniknout novému byznysu, na kterém vydělávají jak zemědělci, tak zpracovatelé rádoby ekologického paliva. Bohužel však řepka s sebou přínáší řadu nevýhod, které zemědělci opomíjejí hlavně její vysoké výkupní ceně, která stále roste. Jednak řepka může působit problémy alergikům, obtěžuje svým typickým pachem, ale hlavně na její pěstování zemědělci používají všechnu dostupnou chemii, která je obrovskou zátěží životnímu prostředí. Další zátěží je pak řepka samotná, která vyčerpává půdu a sázet by se měla jen jednou za 5 let. Problémy hlásí i myslivci, kdy zvěř, jež se najedla řepky působí malátně a často končí pod koly automobilů. Pro nás je pak nejpalčívějším problémem, že řepka vlastně zdražuje jak naftu, do níž se přimíchává, tak hlavně potraviny, protože těch se u nás pěstuje stále méně. Vyvstává tak otázka není-li již těch negativ trochu více, než pozitiv, které řepka přináší. Je paradoxní, že pro zemědělce se stává výhodnějším pěstovat na úrodné půdě takovéto technické plodiny, které půdu ničí a ještě zdražují ostatní komodity, místo toho, aby se stát zaměřil na podporu pěstování zeleniny, obilovin, ovoce apod., neboli vstupů pro výrobu potravin a snížil tak dovoz zahraničních produktů. Bohužel potýkáme se v zemi s mnoha paradoxy a řepka je jedním z nich - ano, ropná krize se blíží, ba možná už nastává, ale řepka rozhodně není jejím řešením. Nebo snad budeme pěstovat pohonné hmoty a jíst budeme syntetické výrobky? Možná ano, protože pro zemědělce to bude vlastně výhodnější a ani zpracovatelské společnosti se nebudou chtít vzdát dotovaného byznysu.
Abychom nemluvili o řepce pouze v abstraktech, ukažme si konkrétní data - osevní plochy řepky vzrostly od roku 1989 více než 3x !.

Pícniny

Jak jsem psal, řepka je snad jediná rostlina, její pěstování u nás roste. S klesajícím počtem chovaného dobytka u nás také klesá plocha na které jsou pěstovány pícniny. Souviset to může také s všelijakými nepřírodními krmivy, granuláty, kterými jsou hospodářská zvířata bohužel krmena. Nemluvě o preventivním užívání antibiotik a růstových hormonů.

Osevní plocha pícnin v ČR:

1989	1 079
1998	723
2008	406
údaje v tis. ha

Živočišná produkce

Živočišnou produkcí mám na mysli jak produkci mléka, tak samozřejmě masa a celkově chov zvířat. I zde na naše zemědělce a chovatele působí negativně tlak zahraniční konkurence. Bohužel místo toho, aby bojovali, ustupují. Hlavní roli zde opět hraje Evropská unie, velké obchodní řetězce a nedostatek finančních prostředků českých spotřebitelů. Ti se orientují samozřejmě na cenu kupovaného produktu jinak tomu není také u mléčných produktů a masa. Obchodní řetězce tak využijí právě tohoto faktu a dovážejí k nám levnější zahraniční maso, hlavně z polska. Na to pak doplácejí čeští zemědělci, kteří ztrácejí odbyt, tím pádem rostou také náklady na jednoho odchovaného jedince, dostávají se tak do jakési bezvýchodné spirály, která nakonec vede ke krachu většiny chovatelů hospodářských zvířat u nás. Jedinou výjimkou jsou chovy kuřat a drůbeže, jejichž počet roste.

Výroba mléka

Množství vyrobeného mléka u nás klesalo, nyní se udržuje blízko podobné hodnoty. Pro výrobce mléka je situace těžká zejména kvůli nízkým výkupním cenám mléka, které nepokryjí ani náklady na chov. Tato skutečnost je způsobena zejména spotřebními řetězci, které se snaží tlačit cenu dolů, i když výsledná cena produktu je mnohdy i 2x vyšší, než jaká je výkupní cena mléka. I přes snížení produkce oproti roku 1989, je bilance České republiky v soběstačnosti stále kladná, nacházíme se v přebytku, avšak i přesto se na našem trhu stále častěji objevují zahraniční mléčné produkty, možná kvůli neschopnosti českých výrobců nabídnout zajímavé, konkurenceschopné produkty. Možná také proto, že všechny větší obchodní řetězce v ČR jsou zahraniční. Budou-li chtít české farmy uspět i do budoucna, budou muset zvýšit svou efektivitu co se zejména půdy týče a hlavně se účinně bránit konkurenci Polských farem, který skýtají obrovský potenciál. Zde již konkrétní graf.

Jak vyplývá z grafu, po roce 1997 se situace u nás stabilizovala, alespoň co se množství produkce týče.

Výroba masa

Téměř nepochybuji o tom, že máte o tomto problému alespoň několik informací, protože i média se několikrát zmiňovala o klesající produkci českého masa ve prospěch masa hlavně polského. Jak se dozvídáme z dokumentu Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, právě odvětví produkce vepřového odolává tlaku zahraniční konkurence nejhůře ze všech zemědělských odvětví. Důvody jsou jasné a jednoduché - polštví velkovýrobci díky větším objemům produkce, nižším výrobním nákladům a politice volného trhu mají příhodnější podmínky a dokáží nabídnout nižší cenu masa, nežli chovatelé čeští. Není se pak čemu divit, že v super a hyper marketech jsou jsou Albert, Kaufland atd. najdeme na krabičkách s masem polskou registrační značku, to samé se čím dál častěji také týká masných produktů jako jsou paštiky, uzeniny apod.

Chcete-li pomoci produkci českého vepřového dovolím si alespoň několik rad - maso nakupujte raději v řeznictví, kde se informujete o českém původu prodávaného masa (pozor, i některá řeznictví prodávají zahraniční maso), pokud již musíte maso koupit v supermarketu, jeho původ zjistíte jednoduše pomocí registrační značky (např. CZ + nějaké číslo v kruhovém rámečku), kde jsou užity mezinárodní indentifikátory (CZ, PL, DE, atd.), zajímejte se také o původ ostatních výrobků z masa a pokud možno upřednostňujte české výrobky. Jednoduše řečeno je třeba dát najevo prodejcům, že máme zájem o naše domácí produkty, nikoli o dovážené, mnohdy méně kvalitní výrobky. Na druhou stranu je třeba podotknout, že pokud nebudou čeští chovatelé a výrobci schopni nabídnout cenu blížící se konkurenci a kvalitativně (zejména u produktů jako jsou paštiky a uzeniny) budou následovat západní náhražkové trendy, nemohou očekávat přízeň českého spotřebitele. Nabídnout-li ale kvalitní produkty za přijatelné ceny, společně s jistou osvětou by tak mohlo dojít k záchraně české produkce masa. Takovouto záchranu by ale potřebovalo bohužel více potravinářských odvětví u nás. Jak jsem již psal, pokud bychom mohli nasadit na zahraniční maso clo, alespoň dočasně, zajistili bychom tak odbyt českým výrobcům, kteří by následně při jistém odbytu a větší výrobě mohli také snížit výrobní náklady a přizpůsobit tak také své ceny českému spotřebiteli. To je však dnes utopie.

Abyste viděli konkrétní data, připravil jsem opět grafy - konkrétně jeden ukzaující výrobu masa v ČR a následně další porovnávající stav vepřového a skotu mezi jednotlivými lety.

Sami jste měli možnost vidět, že výroba masa klesla o 36,5 %, počty skotu poté o neuvěřitelných 59,7 % a pokud si propočítáme stav prasat, dostaneme pokles o 48 %. Myslím, že již tato čísla, bez většího komentáře jsou varující.

Doufám, že vám uvedená data a fakta napomohla vytvořit si obrázek k problematice českého, dovolím si tvrdit upadajícího zemědělství. Čas na změnu tady ještě je, na druhou stranu je pravdou, že Česká republika si nemůže dovolit své zemědělství dotovat tak, jako ekonomicky silnější státy. Měla by však zvážit, zda-li tato investice přece jen nenabízí jistou návratnost přinejmenším v podobě kvalitnější stravy pro obyvatele a zachování pracovních míst v zemědělství.